2020
proč věřím,
že když ukážeš dobro,
jako bys odkryl pravou tvář
(copak to špatné ti taky není vlatní?)
07.11.2020
nemáš slov
čímkoliv popíšeš nic, uděláš z něj něco.
25.10.2020
zběžně
Repertoár jazyka omezuje naše vyjadřovací možnosti
a zkresluje vnímání našich pocitů,
když je líčí pomocí stereotypů.
Proto se nezeptám, jak se máš.
25.10.2020
indiánek
Scházím ulicí.
Předměty a postavy jsou mázlé v čase.
Prsty do nich zajedu a beru za kliku cukrárny.
Nepřítomně zaplatím a bořím lžičku do růžové pěny.
Sladké na jazyku mi stahuje rozpité zorničky.
Jak upíjím kávu jsem tu ještě radši.
Jsem na tom tak dobře,
že rozlišuji detail náušnic paní za pultem.
Tahle zastávka mě vrací do děje.
Tak běžného, že je třeba povzbudit smysly,
abych ho zaostřila.
Do výlohy se občas obrátí najednou zajímavé tváře.
I ta tvoje. Kluk v kabátu s čelenkou ve vlasech
a pohledem skrz.
Spěšně otřu koutky úst. Odnáším tácek
a do kapsy strčím malou lžičku.
Vycházím ze dveří vzít si svoji roli.
Pro tebe jsem teď mázlá jako všechno ostatní.
"Dáme kávu?"
25.10.2020
ozvy
Dals nemoci jméno,
z příznaků se stalo příznačné,
když už jednou vysloveno,
podléháš dojmu,
že samo je lék.
Nepoklek jsi v modlitbě
a v knize hledáš exaktní desatero,
srdeční křivku črtá pero,
záznam svalu,
který jsi nikdy neposlech,
buch buch buch buch
mechanismus
pravidelně kapalinu, svíčky,
spektrum barev
z lékárničky,
tak jak to, že zrychluje ti dech,
buch buch buch buch
otevři
15.10.2020
říjen
sychravá cesta pod lipami
vine se ti pěšinkou ve vlasech,
mami.
V kapse rozsypané sirky,
šimráš kotníky pírky mokré trávy.
Zpíváš nakřáplým hlasem
adaptaci melodie z mojí hlavy.
Škrtám a zahřívám si dlaně
nad ohništěm mezi kameny
a v očích zrcadlí se zobracené pláně
pozdním slunkem skromě zlaceny.
Šaty únavou zežloutly.
Pobíháš bosa
do rytmu cinkání psích známek.
Nízký stín brzy ulehá
do kotce na zetlelé listí,
čeká tě dlouhý spánek,
mami.
12.10.2020
píšu o tom,
o čem se ti dávno zdá,
05.10.2020
jakkoliv pomíjivé,
moje pocity jsou reálné
05.10.2020
Jako nepoznáš svůj hlas ze záznamu,
ani vlastní odraz se ti nepodobá.
05.10.2020
asi do věže
Obezdila tě. Bez vody a chleba.
Zalila a nadrobila jsem do trávy.
Vyrostly růže,
kdo najde, ten hledal.
Častokrát,
vidět tě spát.
Do studny bez přání
hups
dláto i kladivo.
Holýma rukama
zeď rozebrat
ani nechci.
proč mě štvou věci, ve kterých nevidím smysl,
je jich tolik
26.09.2020
Nevrátím se.
Klopýtala bych o stejný kamení.
26.09.2020
Hnutí mysli
Když ho nedokážeš postihnout slovy,
zachytíš ho?
26.09.2020
vabank
Setřásla skořápku,
pochopila, že nepoletí.
Přestala se mačkat
a načechrala peří
prachové.
Rozpažila
gamblersky
ve hře o přistání
hop
padá a už nevystoupá.
/protože nechce/
Dosedne nepřeberně
na ranveji možností.
26.09.2020
zmizíš
prakticky
a od podlahy
vychýlil jsi z dráhy
planety
do děr kulečníkovýho stolu,
jako touhy
padaj na dosah spolu
neříkáš,
do který hloubky
spojuje dvě duše
paralela,
jaký je rozdíl mezi paralýzou
a inercí těla,
co když teď prostě nic neudělám
24.09.2020
geny
za co může příroda,
a za co si můžeš sám?
08.09.2020
podzim
francouzské okno
s výhledem
mezi ploty,
chládnoucí kaverna z peřin,
budíček
bzzzz bzzzz
všední anekdoty,
jak pára z šálku čaje
stoupá do rukávu,
rosa na chloupkách
podpíráš bradu,
v okně děvčátko
s dekou přes invalidní vozík
a tebe napadá,
že rána už jsou chladná
08.09.2020
Dovedeme si myslet mnohem víc, než co svedeme vyjádřit slovy.
03.09.2020
dnes
okýnka adventního kalendáře
s léky
otvíráš
pusu
a nevydáváš hlásky
pěkný
jako kapsle
růžový máš nehty
z obavy, co přejde přes rety
hloubavý a hloupý věty,
který nemůžeš vzít zpět
a kostrbatě popíšou
tvůj proměnlivý svět
nálad,
jen nápad posune tě,
v tempech po něm saháš
a na vlně před tebou utíká
jako duše
ve tvaru krkolomnýho plameňáka,
suše posteskneš si do vody
a jiskra od slunce
je to jediný čím se blýskneš
03.09.2020
k čertu s pomocnýma rukama,
chci si vykasat rukávy
/a namočit se/
02.09.2020
jepičí
z pohledu hvězd je život člověka
02.09.2020
Nikdy nebudu zkušená, jen zkušenější.
29.08.2020
patrně
je lepší zjistit, že na to nemáš, než to nezkusit
29.08.2020
je k politování
ten, kdo nikdy žádné sny neměl,
nebo ten, co o ně přišel?
29.08.2020
Překrýváš můj strach.
Když tě nechám jít,
znamená to,
že už se nemusím bát?
20.08.2020
Záleží, kdy tě potkám, taková jsem.
20.08.2020
To nikdo neví
Nemít čas na to,
cítit se provinile.
Jeptiška v ústraní
a tolik na očích,
když mizí ulicí.
Do kelímku spěšné
"cink, cink".
Bezdomovci
jsou naše já
v zuboženém stavu.
Možná hlavu
složili by,
nebýt chladu
kostelní lodi.
Ve zdech abstinence
než hledání míry.
Dlouhý cop
a znaménko krásy u rtu
šátkem nezakryje.
Pohled nade vší
pozemskou pochybnost.
Přijetí světla
se stínítkem víry.
Ať jakkoliv dobrá,
jaká bude v jeho očích?
16.08.2020
polibkem
není důvod k věčnému spánku,
leda bychom potřebovali nabrat sil.
14.08.2020
mnohem méně pravděpodobné je,
že po smrti nastane nic
než něco
14.08.2020
čelně s osudem
ve chvíli, kdy předjíždíš kamion,
a je tam (kurva) ještě druhý,
05.08.2020
velké prádlo?
Jako písek
v přesýpacích hodinách,
co otočíš dřív
než dosypou.
Citlivá a něžná
bez poptávky.
Útlá siluetou,
ptá se dětskýma očima,
zda bolí stromy poryv větru.
Vyjímečná v tom
být s tebou stejná,
rozpíná prostor slovy,
která prve váznou.
Na čele kapky
od malířského válečku
s utajeným vzorem.
Než by oblékla triko,
balancuje na šňůře
a počítá na kolíčcích
kolik nás /takových/ vlastně je?
05.08.2020
Co můžu odložit, napíšu hned
03.08.2020
Jsme tu, abychom pracovali a
pracujeme, abychom snesli lehkost bytí.
31.07.2020
Sílím tvou slabostí pro mě,
a čím jsi jistější, sil pozbývám.
28.07.2020
monitor je moře
a topím se
v nekonečné kombinaci písmen,
kterými bych se mohla vyjádřit
25.07.2020
Jsi provinilý na oranžovou,
i když víš, že bys to neubrzdil.
25.07 2020
Můžeš se pouze domnívat,
že věci , které míníš vážně,
vážně míněné opravdu jsou.
25.07.2020
Cokoliv zkrášlíš
je to i moje zahrádka
25.07.2020
když
život nelze promarnit
a banalita všedního dne se stává zážitkem.
01.07.2020
Asi je jedno za jakých okolností začneš být lepším člověkem.
01.07.2020
Být rovný v zádech je životní postoj
01.07.2020
jako plavec
ponech si síly na cestu zpět
23.06.2020
sólista
jako slavík
divukrásných
slabik
plný zobáček
notový záznam
manuskriptem
v taktu
tří čtvrtin
tempu
bystrém
otevřeš a "kvák"
v každém rybníce je plno žab
20.06.2020
na vyžádání
Jak voní holínka
s ornicí na podrážce,
jakou chuť
připomene pralinka
v roce 2020,
jaká je viskozita,
kterou mlsá štětec,
ponorná kapalina
v baňkách
sady malý vědec,
co prach za kopyty
a pláštěm kola,
guma cviček v botníku,
přihláška do sokola
zažloutle
jméno, příjmení.
Kde jsou kulisy,
ve kterých to odehraju.
19.06.2020
"dobře"
S řapíky listů
v kalendáři,
čísla dní ve vrásce úst
a hořká otázka
"jak se daří".
Komprimace zpovědi
do jednoho slova,
vyhýbavé tvrzení,
že barva nebe
je stejně modrá.
Dát se číst
jen ve státní svátky,
vynechat odstavec
s tristními řádky.
Červeň luny
periodicky
je počátek
a
vlásek lidský
škub škub
vytrhneš.
0 7.06.2020
všechna kvůli tobě byla kvůli mně,
všechna pro tebe byla pro mě,
17.06.2020
Říká se,
že smutek nesou pozůstalí.
Možná duše věčnost lituje,
že vás opustila.
17.06.2020
po termínu?
smrt je jako porod,
s postupem času se z možnosti stává jistota,
17.06.2020
sépie
Vyšvihnout
se do sedla
a prstem
čeřit hladinu,
zrcadlit
domnělý odraz
a z pěny
vodní kalinu
nabírat
do rukávů.
Rozčísnout závěs
vlnopádu,
cinkat krystalky,
nosit pradu
z řas.
S řetízky bublin
na pokožce a
bezpáteřností
hlavonožce
dokázala bych dnes,
to co včera?
31.05.2020
štěstí
ve chvíli
kdy se ti stává samozřejmým
odchází
27.05.2020
když všichni jsem já,
jak to, že se každé ráno probouzím jako Dagmara
23.05.2020
mám
seřazené koření podle abecedy
jako jádro gravitace
v prachu pepře a sladké papriky
23.05.2020
Instantní
Dívala se zářivě,
jako na každého.
Přátelská,
sahala na ramena
citelně bezejmenná.
Vemlouvavě
si řekla o důvěru
z pytlíku a
črtala budoucnost
nahazováním
vlasce
ledabyle.
Nevšimla si,
že viděl dolíček na její bradě.
Ona sama o něm neměla ponětí.
23.05 2020
Neobyčejné okamžiky jsou ty vzácné,
ať už obyčejné nebo nevšední.
23.05.2020
Z matek
oknem
jak se nad ní sklání
v košili
obezřetná
chloupkatí motýli
a elfka
zalomí
časoprostor
vteřiny
pod polštářem
ruku
znehybní
na její klidný nádech
a z matek
se stávají víly
ty zoubkové
11.05.2020
Je krátké setkání vždy povrchní?
11.05.2020
echo věcí minulých
jen tolik unesu
11.05.2020
nemusíš mě pochopit
stačí, když tě načnu
11.05.2020
slova
v představě mají svou váhu
po vyslovení ztěžknou
11.05.2020
krmení
Špona kůry
odloupnutá
na nezralost.
Semínko
z šupin šišky
do nové zahrady.
Knedlíky
bez švestek
narychlo sbíraných.
Jarní řez
na
venkovní pupen.
Světlé místo
po sejmutém
obrazu a
rybičky z kapsy
do akvária.
Odcházení
je okysličující.
28.04.2020
možnosti zůstávají otevřené
pro případ,
že bysme si to rozmysleli
20.04.2020
Bé
vychází
protože je otevřeno,
nechává dokořán
třeba není
poslední,
hopká a
ke kotníkům
předešlé občas
skloní čelo,
jestli je mnohá
nebo zásadní,
na ovále
nočního stadionu
zakleká do bloku
obav
pochyb
smělých rozhodnutí,
její sprint
je mentální sudoku,
běží o tvoje
city
plány
předsevzetí,
jedna, druhá..
potisící
kam ženou ovečky,
který v noci počítáš
16.04.2020
tušení hřeje v místech,
kde by tě pálila žáha
17.04.2020
je volba štěstěna?
17.04.2020
propadl bys panice,
kdyby se věci děly bezdůvodně
07.04.2020
Všechno co bys chtěl, už mám.
07.04.2020
Když
kulička
z foukačky
za krk štíp
a slza se pustí
špičky nosu,
povolí stisk rukou,
aby se jiné
za tebe
sepjaly,
skupenství nabyde
novotvar
a jeden škytne
aby ses nadechl,
mezi žebry
někde v osrdí
setkají se body
kružnice
jako korále
růženínu,
asi v tom okamžiku
je duše zpět na zemi
07.03.2020
adrenalin
když nemáš paměť
všechno je poprvé
a banalita je výzva
27.03.2020
Nemám ráda otevřený konce, ale jsou nevyhnutný
27.03.2020
Jseš jinej?
27.03.2020
To všechno
Jen po špičky do vody
neošít se zimou,
houbičkou vlažně
bez drobků na podlahu,
okno na zívnutí
jen co by prstíčkem,
rozum na dlani,
na zlomeninu dlahu.
Kolo na lehký převod
bez nácvaků,
šipky mimo terč
vedle tratoliště,
brouka ven z krabičky
a srovnané krovky,
vysadit bezejmenný strom
na svojí straně hřiště.
To všechno
Kdybych tě nepotkala
26.03.2020
Z povrchu pryč
kladívkem
do citlivých částí
květináče
smáčet
vodovky
loupané
z palety
renety
na struhadle
s kouskem
kůže
růže
rudé okvětí
pod stůl
napadá
tě
z kroužku
klíč
po spirále
krále
políčkem
strachu
v šachu
smirkovým papírem
sirku
sbírku
jisker
do větru
buď si
korálky
přebere
trápení
znamení
kouře
průvanem
zůstanem
v těch střípcích
slepených
smůlou
20.03.2020
Nápady
za uchem
jako karty
trikem prstů
křemínky
v prosetém písku
proti slunci
animace stínu
stromů
a oblaka
náhoda
výherního
automatu
UFO
beroucí
podobu
ptáka
zaskočen
s rukou na rameni
otočíš se
8.3.2020
Co myslíš
Možná
kolik vajíček, tolik duší
a duše neoplodněných
odejdou nepoznané
navždy
nebo pokud nedostanou
novou příležitost.
Možná
prodlévají duše v pořadníku
a vdechnou život
vajíčku šťastlivci
v moment oplodnění.
Znamenalo by to,
že se z každého vajíčka
narodíš právě ty
a život tě nemůže minout.
23.02.2020
čekám depeši
oblýskaná
tlačítka psacího stroje,
drobná kladívka
úderníku,
vypadlý mezerník
na zašlém koberci,
který sebral slovům nádech
proužek světla
mezi závěsy
zamčeného pokoje
klíčovou dírkou
podléhám, že
z motouzu písmen
nadrobím ptákům
vzkazy,
jen tak akorát,
aby do zobáku
chytli tečku
a vzlétli
kladli by na místa,
ke kterým znají cestu
a já po svých nedojdu
z kolene smetu smítko
jak rovnám záda,
klíč hřeje v dlani
jestli rozeznít mechanické
ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk
strčím jej
do kapsy
17.02.2020
závidím svobodu, o kterou nevím jestli stojím.
12.02.2020
slyšel jsi toho tolik,
že moje slova nemají než pár gramů,
12.02.2020
jednoduché neznamená snadné
12.02.2020
mám strach jít za sluncem
z obavy, že by zastínilo
co je ve mně
12.02.2020
život je k tomu,
abychom si mohli šeptat
k čemu je.
12.02.2020
čitelná?
to, že nevím,
jaké bude moje rozhodnutí,
neznamená,
že ho neznáš předem,
10.02.2020
šípková bez knedlíku
lehounce
klíčí šlahouny
muže
strništěm
probírám se
líbá růže
tváří
se ležérně
v objetí
může
spát
na trní
mourovaný
kolovrátek
přede
chloupky
v podbřišku
drápek
zasekla jsem
10.02.2020
nejsi mi dost blízko
a kdybys byl,
byl bys mi těsný
09.02.2020
výběr
Vypouklé odrazy
kloužou
v duhové bublině,
blop blop,
pokoušíš šibalství štěstěny
v sedlině kávy,
nesladí
hroznový cukr
stáčený ve víně,
váhavě upíjíš
pohárkem
natrpklé pravdy.
Možná jen
kroužkuješ namátkou
čísla na tiketu,
možná máš
svoje osudová,
snad hledáš ve snech
toužené jinotaje
a nenacházíš
pro ně přiléhavá slova.
Pověz mi čemu věříš
s rukama za hlavou
a já si vyberu, čemu (z toho)
budu věřit já.
08.02.2020
slepec
sahá jak rostou květiny
nevyjádřených barev,
vyťukává rytmus hodiny
odstínům vánku dává název.
otáčí se za tvou vůni
kopíruje kouř cigarety,
poloprázdnou skleničku rozpozná
zkusmo jen smočenými rety.
nekonečno místnosti
obsáhne kroky po obvodu,
moh by být snadno proutkařem
slyšel by virgulí promlouvat vodu.
oč nerozpozná kontury
o to lépe patří vnitřní svět,
s vysoko zkasanými rukávy
sahá a "vidí" vůní nabarvený květ.
31.01.2020
chtěla bych
rukama
v mouce hledat moly
do vany
vyhodit víčko kokakoly
v ledovém království
tančit hip hop s troly
ležet
na znak v makovém poli
a poslouchat cvrčky
prsty u nohou
trhala bych trávu,
nabírala nosem
čerstvě mletou kávu,
ve vydlabaném kmeni
obeplula Jávu
nahá
v rozpuštěných vlasech a
měla čistou hlavu
28.01.2020
zralost
je těžké vyrůst, stárneme nevyhnutně
28.01.2020
sny
Od zvířat se lišíme kondicionálem.
28.01.2020
patetická
Je těžké najít pro velké věci malá slova
27.01.2020
(Jsi?)
horizont,
nesplavný,
z česané bavlny,
příze,
která od tam po tam
sahá,
pavoučí vlákno
přes nahá rána,
tvůrčí noc
v rukou půlměsíc,
dorůstající
nic i víc,
saturnův opasek
v kalhotách,
mám strach
a v pochybách
zda jsem si tě vytvořila
25.01.2020
Skica
Jako nový sestřih, který lituje,
přeješ si hodinky bez číselníku,
a srdce, které raději jen maluje,
schováváš v kouzelnickém triku.
Do vázy zatoužils pouštní lekníny,
teď připadáš si jak pulec v písku,
ve stadiu růstu jsi přechodně bez viny,
jak ojedené jablko bez ohryzku.
Za devatero horami nenašla bych řeku,
za devatero řekami nenašla bych tebe,
leda co bych vyplakala, no není mi k breku,
zůstal jsi někde mezi vším, co moje ruka vede.
21.01.2020
Rozvážka
tenké
galusky
šmejdí na ledovce.
"Šmejdi."
V rukavici bez prstů
přebírá letáky.
Povídá si se psy,
má
sepsi
duše ..
"Sconto zážitek."
Zašlý
zámek
na nosiči,
řidší
prostovlasá,
žmolky na kabátě,
nezvoní,
dnes voní
zase
cigaretou.
Naběhlé lýtko
od kolomazi,
kolem asi
půlrána
strká
do schránek.
Doma
třísky na podpal
vycpané sloganem
praskají,
ona,
se západem
ustele si
v "Barbie od Mattela"
17.01.2020
život
Podlezu ty linky,
který říkaj kam mám jít.
Rozvážu boty
a šlápnu do bláta.
Projede mi mezi prsty.
29.12.2019
kdo jsi
Loďka, která nevyplula,
je pryč.
Snažím se navinout na udici
čemu a proč
smál ses a plakal.
V jantaru
rozpuštěného másla
hledám,
kde je nahoře a dole.
Vracená vlnou upíjím,
ale nejsem tvoje hranice.
23.12.2019
Je touha vlastnost, když je mi vlastní?
22.12.2019
Občanský průkaz
Mravenci
v přesýpacích hodinách
tečou a vrací se
hrdlem
po stěnách,
potkávám se v osmičkách,
jsem stejný i když jsem jiný?
tentýž úsměv a kratší stín,
stárnoucí portrét
vystouplých kloubů,
vrásky spoluviny.
Neměnný výraz,
spiklenecky zamrkám
jsem to já
pořád
pokud vím.
18.12.2019
Balerína
Přešlapuje a podupává na zastávce.
Přitančila rychlým krokem.
Zadýchaná s růžovými tvářemi
pomalu chladne.
Ojíněné vlasy v drdolu se třpytkami.
Bunda přes lehké šaty a bílé silonky
tají husí kůži na štíhlých nohou.
Je tu sama. Zkusí si zlehka kroky vystoupení.
Úkrok, skok a otočka. Usměje se.
Kdyby ji tak někdo viděl, jak tančí ...
Chtěla, aby ji viděl, jak tančí dnes večer.
Bude se vznášet nad pódiem a
jeho pohled by se vznášel s ní.
Doprovázel by ji na každém kroku
a ona by šla v jeho šlépějích.
Nepřítomná pohledem,
vztáhne ruku, jako by se chtěla
představy dotknout.
Procitá zvukem motoru.
Otočí se a světla automobilu
ji na chvíli oslní. "Tati?"
Velké okno autobusu
vrací její dětskou tvář.
12.12.2019
Stroje času
Fosforově
oranžové nebe,
ruce stromů
kratší ze severu
nedosáhnou
světla.
Silnicí se stehem
středové čáry,
auta
přibližují budoucnost
k nezastižení.
Zamlžené okno
vrací obraz
představy,
že stárneš pomaleji.
Lilie,
mrazem vetkané,
předčasně uvadají
dechem topení.
10.12.2019
bělokorá
V kapesníku
rozinky vybrané z koláče,
skla zadýchaná úvahou.
Make-up
a pudr z bílého prachu.
Pod příčesky břízy
volavka popelavá
posedává
na svodidlech.
Resuscitace.
Tkanička na tenisce
do pečlivé mašle.
Z černého pytle procitá
a uniká
jak duše,
duše.
Malebné stromy u silnice
nesou jehnědy
a (mikro)spánek.
02.12.2019
kivi
špatně se plachtí s křídly, která přistřihla příroda
10/2019
Věc je tak dokonalá, jak dokonale ji uchopíš slovem
28.11.2019
Promiň Edo
Oba máme
svůj kout.
Já zamotaná v pokrývce,
on je trpělivý.
S odpočtem
jdeme po vlákně.
Oči má všude.
Cítím stud
na nohou.
Dnes mě ovečky
jaksi neberou,
jeho
stěží
doprovází.
Chloupky
bez depilace,
tebe mrazí.
Spustí se za jinou,
omotává
a saje.
Chytím ho
za nožky.
Zůstanou mi v prstech.
28.11.2019
velikost XL
je zajímavé, že se cítíme být sami sebou, když je nám dobře.
A necítíme se ve své kůži, když je nám pod psa.
27.11.2019
dílničky
Barevné čtvrky papíru
kloužou ve směru
dokud je neseberu
na tvary seskládám
budeš němá solnička
vlaštovky stěhovavé hlavolam
z víček petlahví
drahokam
na prst si navléknu
poklekneš
a vložíš
na instagram
"asymetrie je krásná, jsi krásná"
27.11.2019
prsa
Prší. Rozpitá červeň koncových světel. Prohnuté blatníky vyprávějící o srážkách až kdesi v oblacích. Punc maximální rychlosti na skříních kamionů. Lesklí žlutočerní salamandři zpomalovacích prahů.
Kapky na čelním skle mají vpadlý střed a zaoblují se v okrajích.
Volantu se dotýká zlehka prsty levé ruky. Vysoká holínka na plynovém pedálu je pohodlně rozepnutá. Vlasy v ležérním drdolu, který ráno zvládne jedním zkušeným pohybem.
Nelíčí se. Ví, že je hezká a makeup se k ní nějak nehodí. Závidí holkám, co se vyznají ve všech těch štětcích, pudrech, korektorech. Občas podnikne pokus, odhodlaně vrazí do drogerie, pak zmateně pobíhá mezi regály kosmetických značek. Někdy nahází do košíku hned několik věcí, jindy vyběhne z prodejny s prázdnou.
Nenakupuje ráda. Chce to trpělivost, kterou nemá. Něco ji stále žene vpřed. Pokud se jí mysl zastaví, propadá pocitu, že něco není správně. Zaslouží si, aby měla klid? Udělala toho dost? A co ostatní, kolik toho dnes už zvládli.
I teď v autě, pojíždí v koloně a nervně ťuká do mobilu zprávy. Chatuje s přáteli, jednoho rychlého smajlíka mámě, telefonát holkám, jestli jsou ze školy doma. Brouzdá internetem a neví kam se vrtnout. Nemá ráda seznam ani idnes. Je to snůška senzacechtivých laciných nesmyslů. Ten negativní tón. Všichni kradou, všude je korupce, nespočet vyšetřovacích komisí a přehodnocujících posudků.
Ještě že má chytrý telefon a zaplacená data. Ty prostoje v dopravě jsou s ním lépe snesitelné.
Pohlo se to. Jede zasněně. Cítí, že je jí v tu chvíli všechno jedno. Dívá se skrz krajinu, přichází otupující klid.
"Prober se. Musíš být tady a ne tam".
"Ne, je tu tak hezky v té nicotě bez paměti. Dovol mi odpočinout".
"Dobrá, na chvíli, pak musíš přijít k sobě, rozumíš".
"Ano, ano, ale až pak. Teď mě nech být. Nech mě být. Je tu tak smířlivě malátně a prázdno.
Chci se utápět. Utopit"....
Procitne. Je zpět.Volnou rukou se probírá v bagu. Nahmatá ručník, plavky. Nezapomněla nic. Ví to. Přesto je schopná v záchvatu pochyb bag prošmejdit ještě několikrát. Není si jistá, jestli je v bazénu volno. Zapomněla to rychle zčekovat na světlech. Na co kruci myslela, když stála snad pět minut na červenou.
V pestrobarevných šatnách ignoruje převlékací kabinu. Jde donaha a souká se do plavek. Pokud jsou tu kamery, nejspíš se někdo dobře baví. Není jí to tak úplně jedno, ale pohodlnost má navrch. "Ať si".
Znovu si, tentokrát pečlivě, vyčeše drdol. Vlasy má po zadek a nebude si je namáčet. To umývání a sušení. Aby neuklouzla, jde okolo bazénu po odtokové mřížce. Pruh pro veřejnost. Sestupuje po nerezových schůdkách a snaží se vypadat důstojně. Všechny ty pohledy. Pustí se zábradlí a chce dosáhnout dna. Šlápne do prázdna a ponoří se až po drdol. S kašláním se vynoří. Tohle nečekala. Teď teda vysekla parádní číslo. Dokáže si představit, jak směšně musela vypadat, když nečekaně zajela pod hladinu, aby se vyjeveně vynořila. A ten její drdol, se kterým se tak patlala. Teď všechno mokré.
Otočí hlavu a vidí informační tabuli. Hloubka 1,8m. Má smysl pro humor. Pobaveně se pouští do prvních temp. Fouknout do mističky z rukou, zabrat pod sebe, vykopnout nohama. Timing, který ji naučil trenér vloni na podzim. Chtěla plavat kraul, ale když zjistila, že jí otlaky po brýlích vydrží obtisklé dlouhé hodiny, vzdala to. Plave způsobně s hlavou nad hladinou. Napnout a povolit, napnout a povolit. V tempech doufá rozpustit nervozitu a roztěkanost. Není to úplně ono. Chtěla by vypnout, ale hlavou jí běží zpřetrhaný pásek s nějakým příběhem.
Jak se čas plavání chýlí ke konci, zpočátku dlouhé minuty se začínají konečně krátit. Povinné odplaváno. Skoro se jí z bazénu ani nechce. Rychle se sprchnout, převléct, osušit vlasy a vypadnout.
Sedí v autě a cítí se uvolněná. Plavání má fakt blahodárné účinky. V obličeji má slabý pach ručníku. Prošel sušičkou, ale neotevřela hned dvířka a zavlhl. Culí se. Rychle přeřazuje stupně, tak jak to ona ráda. Dneska se utopila. Docela švanda. Přibrzdí před domem a předzahrádku zalije červeň koncových světel.
24.11.2019
Když je mi dobře nepotřebuji nic.
Aby mi bylo dobře potřebuji svoje všechno.
11/2019